Pár úvah...

Zbožnost a pýcha ruku v ruce

13. 4. 2010 8:40
Rubrika: Úvahy

Kostelník vchází do kostela hodinu přede mší svatou a v jedné z lavic klečí muž a před sebou má otevřenou modlitební knihu, kráčíte parkem a naproti vám jde žena a v ruce drží růženec, jdete ke svatému přijímání a muž před vámi si k přijímání klekne[1], jdete po městě kolem kříže a žena, kterou míjíte se znamená kříže. Společným jmenovatelem v těchto případech je ...?

Mohli bychom říci osobní zbožnost, hluboký vztah k modlitbě, láska ke Kristu Ježíši. A poté bychom se mohli zamýšlet nad naší zbožností, naším vztahem k modlitbě a také stavem naší lásky ke Kristu. Mohli bychom tyto věřící obdivovat a ptát se po prameni jejich zbožnosti a toužit po podobně vřelém vztahu ke Kristu. Mohli bychom se ptát proč náš vztah ke Kristu a naše zbožnost upadá, proč se bojíme svou víru projevit na veřejnosti či v prázdných kostelích.

Ale také můžeme říci, že společným jmenovatelem v těchto případech je pýcha, snaha se zviditelnit a ukázat lidem svou „superzbožnost", samozřejmě pouze předstíranou. A pak si z oněch pyšných, „rádobyzbožných hlupáků" nemusíme brát příklad, ale naopak je můžeme s klidným srdcem odsoudit a pohoršovat se nad nimi, jelikož pokud by byli opravdu zbožní nenapadlo by je vybočovat z řady a dělat něco jinak než ostatní.

 

Proč tak často odsuzujeme místo toho abychom dokázali připustit dobrý úmysl a opravdovou lásku k Bohu. Nezapomínáme náhodou na to, že katolictví je také o „jednotě v mnohosti"?

 


[1]Potom kněz vezme patenu nebo ciborium a přistoupí k přijímajícím, kteří přicházejí zpravidla průvodem. Není dovoleno, aby si věřící sami brali Tělo Páně a posvátný kalich, tím méně aby si je podávali mezi sebou z ruky do ruky. Věřící přijímají vkleče nebo vstoje, podle pokynů biskupské konference; přijímají-li vstoje, doporučuje se před přijetím svátosti nějaký, těmito pokyny stanovený projev úcty."

KONGREGACE PRO BOHOSLUŽBU A SVÁTOSTI. Všeobecné pokyny k Římskému misálu, č. 160. Praha : Česká biskupská konference, 2003.

(„Pokud je mi známo neexistuje v naší zemi nařízení ČBK, které by omezovalo přijímání vkleče nebo vstoje, což znamená, že oba způsoby jsou legitimní a řádné.")

Zobrazeno 6358×

Komentáře

Jaroslav Rašovský (Famon)

Omlouvám se tedy za svoji ukvapenou reakci. Byla asi způsobena příliš rychlým přečtením článku, při kterém mi unikla skrytá ironie. Vezmu si z toho ponaučení do příště, abych takové chyby neopakoval.

MarunKa1

To je super článek. Zvláště od mladého kněze (či budoucího). Ještě jsem v dětství zažila jak se přijímalo v kleče pamatuji si, jak se to rušilo a vůbec mi to vnitřně nesedělo.
To samé se týká zpovědí. Dlouho jsem zažívala jen zpovědnici s klekátkem a pak když jsem začala jezdit i na nějaké "akce" tak tam byli židle na sezení a já jsem měla uvnitř silný pocit jak mi to nesedí. Dost zpovědí jsem tak prožila, než se to ve mě "vytratilo". Já vím, je možnost si vedle židle kleknout, ale je to pak zvláštní. Ono to asi nejde jinak ani zrealizovat , muselo by být hafo zpovědnic. Ale kdyby sloužila židle jen starým lidem, nebylo by to špatné.
S tím Přijímáním v kleče, také souhlasím a je dobré že současný papež je v tom zajedno. Ono to může některým připadat nedůležité , ale přitom to ovlivňuje něco podstatného (aniž by si toho člověk v některých případech všimnul). (Já si třeba "zvykla" na zpovídání se na židli , ale neříkám, že by mi ten postoj "posed" nějak pomohl, že by souzněl s tím co cítí duše).
Dříve také byl někdy zpovědník trochu "bokem" (už za více dřívějších dob) a ten kajícník klečel čelem ke kříži a tak si víc uvědomoval s kým se setkává.. a komu to říká.

Zobrazit 13 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz