LÁSKA DAROVANÁ DRUHÝM - úvaha o lásce v životě svaté Jany Beretta Molla

„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou! Tato slova, která ti dnes přikazuji, ať zůstanou v tvém srdci!“¹

Tato nádherná slova jsou každodenní modlitbou zbožných Židů. Každý den po celý život si připomínají, že milovat Boha je nejdůležitějším úkolem jejich pozemské cesty. Bůh, který je Láska, je zahrnuje láskou Svou, a proto je zcela přirozené, že na Jeho lásku odpovědí láskou. Stejně tak v životě každého křesťana je důležitá Boží láska, neboť bez té by žáden člověk nebyl stvořen. A v této Boží lásce se učíme odpovídat na ni a tak milovat Boha i své bližní.

Láska je jednou ze tří tzv. božských ctností, které uschopňují křesťany, aby žili v důvěrném vztahu k Nejsvětější Trojici.²Ostatními dvěma božskými ctnostmi jsou naděje a víra. Z této trojice ctností však, jak píše sv. Pavel, je největší láska³, jelikož víra i naděje pominou, ale láska přetrvá. Přijde totiž chvíle kdy staneme před Boží tváří a tam už nebudeme věřit ani doufat, protože již budeme vědět. Avšak zůstane nám láska podle které nás Bůh bude soudit.

Láska je nádhernou ctností, ze které Kristus učinil nové přikázání.⁴ Láska, to není bát se Boha, Jeho trestu a žít si jak chci. Bůh je láska, a proto milovat, znamená připodobňovat se Bohu, následovat Jej a mít v Jeho lásce příklad. Příklad v lásce Krista, Božího Syna, který se stal člověkem a vydal Svůj život za nás, své přátele, ač jsme ještě byli v hříchu a tak nepřáteli Boha.⁵ Kristus nám ukazuje a učí nás, že nemáme milovat pouze ty, kteří jsou nám sympatičtí, ale všechny naše bližní, dokonce i naše nepřátele.⁶ Láska není prázdným slovem, ale „životním programem“, a mělo by tak tomu býti u každého člověka. Láska je naším hnacím motorem, člověk bez lásky je prázdnou nádobou, kterou velice rychle naplní nenávist. Člověk nedokáže žít bez lásky, vždy je tu alespoň jednostranná láska která se týká každého člověka, jelikož Bůh nás nikdy nepřestane milovat.

Plody lásky jsou radost, pokoj a milosrdenství; je vlídností; projevuje se nezištností a štědrostí; je přátelstvím a společenstvím.⁷ Láska je mnohým, ale nikdy nebude prázdným gestem, nebude podléhat módním trendům a nikdy nebude ničím co degraduje důstojnost člověka. Láska se vždy bude radovat z lidí, kteří žijí podle pravdy.⁸

Kristus, protože miloval své až do krajnosti, projevuje lásku, kterou dostává od Otce.⁹ A obdobně se projevuje láska i v životě svaté Jany Beretta Molla, obyčejné ženy žijící ve 20. století, žijící podle svého svědomí a přesvědčení, žijící životem plným lásky.

Jana Beretta Molla se narodila 4. 10. 1922 v Magentě u Milána. Od malička ji rodiče vychovávali v lásce k Bohu i bližním. Manželé Berettovi měli celkem osm dětí a při jejich výchově poznali co znamená oběť a posvěcování oživované láskou (otec se pro studium svých dětí vzdal kouření ☺). Rodina žila ve vzájemné lásce, lásce k Bohu; společně se modlili a účastnili mše svaté. Jednou ze známek Janiny velké lásky k Bohu je to, že k prvnímu svatému přijímání přistoupila už v pěti a půl letech. V mládí si Jana přála být misionářkou v Brazílii, sloužit Kristu v nejchudších maličkých jako její bratr, který zde působil jako kapucín. Do Brazílie sice nemohla, ale zato se horlivě zapojovala do služby v Katolické akci. Byla pilnou studentkou, jako většina jejích sourozenců, a vystudovala lékařskou fakultu. Stala se lékařkou, aby mohla pomáhat a léčit chudé nemocné. Lékařské povolání pro ni nebyla pouze péče o tělo, ale i o duši.

Později když už pracovala jako dětská lékařka poznala svého budoucího manžela Ing. Petra Molla. Kvůli tomu, aby poznala zdali je Petr mužem, kterého jí posílá Bůh, koná dokonce pouť do Lurd, kde prosí o světlo Ducha svatého. Po necelém roce si 24. 9. 1955 slibují lásku, úctu a věrnost a uzavírají svazek manželský. A zde vlastně začíná svědectví Janiny velké lásky.

V mládí Jana prožívala a projevovala lásku ve své rodině, později prožívají lásku s Petrem a nyní k Petrovi přibývají ještě děti; samozřejmě nemůžeme opomenout Janinu lásku k Bohu a nespočetnému zástupu lidí (bližních), kterým Jana pomáhá v ordinaci i mimo ni a ty, které zahrnuje do svých modliteb. Jako první z dětí přichází na svět 19. 11. 1956 syn Petr Ludvík a po něm dcery Marie Zita a Laura. Stejně jako Janu vedli její rodiče, vede i Jana své děti k Bohu a učí je lásce k Bohu, rodičům, sourozencům i všem lidem. Společně se doma modlí růženec a navštěvují mši svatou. Jana se obětavě věnuje jak Petrovi a dětem tak nemocným v ordinaci. Jana je milující manželkou a matkou a její život je v této lásce protchnut radostí a pokojem.

Janin rodinný život plyne poklidně až do ruhé poloviny roku 1961 kdy s Petrem počnou čtvrté dítě. Na počátku těhotenství se vyskytnou komplikace a při vyšetření se zjistí, že v děloze se nachází nádor. Lékaři doporučují těhotenství ukončit a odstranit nádor.¹⁰ Pro Janu je však důležité jediné – život dítěte. Když jde Jana k operaci, neopomene připomenout lékařům, že v případě komplikací nemají váhat, a mají se snažit zachránit dítě. Operace proběhne zdárně a lékaři Janě oznamují potěšující zprávu: „Nádor byl nezhoubný“. Vydařená operace byla jednou z vyhraných bitev. Nyní je důležité se šetřit, aby nebyla pooperační jizva namáhaná více než je nutné.

Jana s Petrem a dětmi prožívají krásný čas očekávání na dalšího člena rodiny. Avšak Jana jako lékařka znala všechny možné následky své nemoci a svého rozhodnutí pro život dítěte, znala rizika operace a věděla také, že není nic vyhráno, že je zde ještě velké nebezpečí pro ni i dítě při porodu. Ale Jana důvěřoval Bohu a Jeho lásce, odevzdala se do Boží prozřetelnosti a modlila se za své dítě a celou rodinu. A jelikož si Jana byla vědoma rizika porodu, celý čas těhotenství připravovala domácnost a Petra na možnost, že by se z porodnice nemusela vrátit. Tento úsek jejího života byl prodchnut modlitbou, možná by se dal přirovnat ke Kristově modlitbě v Getsemanské zahradě, Jana pochopila a na sobě zakusila co znamenají slova „Otče, ne má nýbrž tvá vůle se staň“.¹¹

Dlouhou dobu Jana bojovala ve svém srdci s myšlenkami, zda-li není sobecká, když vybírá život čtvrtého dítěte a je možné, že přitom Petra a všechny tři respektive čtyři děti zde nechá samotné. Ale po mnoha modlitbách, rozjímáních, rozhovorech se svým zpovědníkem i s Petrem došla klidu. Vždy milovala a i toto čtvrté dítě je plodem její a Petrovy lásky a též lásky samotného Boha, toto dítě má také právo na život. A pokud by se stalo, že se Jana již nevrátí domů, Petr se dokáže o rodinu postarat a Janin příklad lásky je povede, a Jana sama se bude za rodinu přimlouvat u Otce v nebesích.

21. 4. 1962 přichází na svět Jana Emanuela, čtvrté dítě manželů Molla. Před porodem opět Jana připomínala, že pokud by bylo třeba se rozhodnout pro jeden z životů je na prvním místě život dítěte. Jana malou Janu Emanuelu milovala natolik, že neváhala obětovat vlastní život pro ni. Poslední dny svého života Jana prožila v bolestech následkem infekce, která u ní propukla po porodu, a trpěla i tím, že děti zůstanou bez ní. Po probrání z prvního komatu si Petr Janu odvezl domů, kde mohla, obklopena láskou a modlitbou rodiny, 28. 4. 1962 v 8 hodin ráno odejít k Otci. Otci, kterého velmi milovala, kterému se celý život odevzdávala, od Něhož se učila lásce, které pak mohla učit své milované, všechny kteří se s ní mohli setkat a které může učit i nás.

Svatá Jana Beretta Molla byla žena obrovské lásky, o její lásce svědčí i slova Písma „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.¹²

Použitá literatura:

- Jana Beretta Molla, informační materiál ke svatořečení, HPŽ ČR, 2005

- Svatá Gianna Beretta Molla, Vydavatelství Řád, 2008